FIE

Budeme se soustředit na individuální práci s dětmi metodou Feuersteinova instrumentálního obohacování, tzv. FIO.

A co to přesně znamená? Naše specialistky Petra Krištofová a Daniela Majtyková vyplňují s dětmi tzv. instrumenty, pracovní listy. Nejde přitom ale o správné splnění úkolu, nýbrž o způsob, jakým dítě pracuje. Využívá k tomu pomůcky? Nebojí se, že udělá chybu? Jak se dovede soustředit a jak překonává překážky?

Přesně o takových věcech si při plnění úkolu s dětmi povídají a postupně přechází na další typy instrumentů.

V uplynulých dvou letech vyzkoušely tuto metodu školy v Dětřichově, Višňové a Novém Městě pod Smrkem díky projektu Na jedné lodi. Od září 2018 budou lektorky jezdit navíc i do Jindřichovic pod Smrkem a Dolní Řasnice


FIE na Frýdlantsku

Účelem tohoto článku je přiblížit, co konkrétně se skrývá pod těžko vyslovitelnýmnázvem Feuersteinovo instrumentální obohacování (dále jen FIE), který již čtvrtým rokem realizujeme na některých školách ve Frýdlantském výběžku a jak spojování teček mění mozkové struktury.

Máme to štěstí, že doba, kdy děti seděly v lavici a pouze pasivně přijímaly informace, se mění a zároveň se mění zakázka pro vzdělávání. Školy už nemusí vyrábět mechanické zapamatovávače, cílem je naučit děti, jak se zorientovat a vyznat v rychlém měnícím se světě, vyznat se ve vztazích a v neposlední řadě v sobě samotných.

K inspiračním zdrojům proměn se zhruba před dvaceti lety přidal specifický intervenční program podporující rozvoj kognice s názvem Instrumentální obohacování. Autorem je profesor Reuven Feuerstein a my jsme rádi, že z lektorských kurzů postupně proniká do škol a více než tři roky již podporuje rozvoj dětí se speciálními vzdělávacími potřebami i u nás v pohraničí.

Trocha odborné teorie

Dnes již není pochyb o tom, že lidský mozek vykazuje plasticitu a flexibilitu. Mohou se vytvářet nové synapse a nové nebo odlišné aktivování neurochemicky vodivých drah. Toto vědecké zjištění má významný dopad na edukaci, rehabilitaci a v širších souvislostech na modifikovatelnost lidské bytosti. Jestliže hovoříme o změnách strukturálních, znamená to, že pokud dojde k modifikaci některé z kognitivních funkcí, bude důsledek této změny patrný v celé struktuře přemýšlení. Jde o kvalitativní přetvoření poznávacího systému jedince a děje se tak v důsledku rozvíjení kognitivních funkcí. Strukturální změny jsou trvalé. V praxi, v životě dítěte to znamená, že si osvojí způsob přemýšlení, které vede ke změně postupů při řešení různorodých úkolů. Intenzitu strukturální změny můžeme vyjádřit tím, že jedinec dokáže osvojené myšlenkové postupy užívat samostatně v situacích, které se podobají té, kde se s daným způsobem setkal. Konkrétně - to co se děti naučí, když spojují tečky na lekcích FIE, mohou použít při řešení školních úkolů i při v každodenních činnostech.


Jak to probíhá v praxi

Lekce FIE jsou v první řadě o vzájemné interakci a obohacují nejen ve smyslu rozvoje kognitivních funkcí, ale i všechny ostatní složky osobnosti dítěte. A tomuto obohacování věnujeme náležitou péči. V lekcích pracuje lektor s Instrumenty - pracovními sešity. První volbou vždy bývá instrument Uspořádání bodů - ono tajemné spojování teček. Žáci pracují se základními geometrickými tvary a postupně se učí porozumět zadání úkolu, následně ho vypracovat a ověřit jeho správnost, naučí se přijmout chybu a pracovat s ní a v neposlední řadě se naučí rozpoznat důležité informace. Velkou pozornost věnujeme tomu, že to, co se děje na papíře, má souvislost se skutečným životem - ve FIE používáme výraz přemostění: Kde využíváme nápovědu? (Šipky na chodbách, nástěnné přehledy učiva ve třídě, barevně označené místo na víčku od jogurtu.) Co jsou to pravidla a mohou být pravidla pro nás nápovědou? (Pravidla her, pravidla ve třídě, rodinné zvyky.) Co je to vzor, co je návod a postup? U přemostění je velmi nutné dbát na skutečné a reálné zkušenosti dětí, hledat takové podobnosti, se kterými děti přijdou do styku. Hledáme souvislosti se základními či školními dovednostmi, s řešením každodenních situací a v mezilidských vztazích tak, aby se děti cítily být toho součástí. (Když spojím dvě tečky - je to jako když se chytneš s mamkou za ruku? Je spojování teček stejné jako spojování písmen? Když otočím trojúhelník, je to pořád ten stejný trojúhelník? Když se díváš z okna a pak se otočíš a díváš se do třídy, jsi to pořád ty?) Instrument poskytuje široké pole ve smyslu rozhovorů nad stránkami a hledání souvislostí s každodenním životem dítěte. Zjednodušeně a velmi nevědecky je cílem pomocí přemosťování najít a zapojit skryté páčky, které aktivují učební potenciál a skryté dovednosti dítěte a naučí ho s nimi zacházet v maximálním rozsahu. A při této práci se děje ona výše popsaná kognitivní strukturální modifikace.


Co z toho máme

Nejsme neurologové a nemůžeme zkoumat případné modifikace mozku. Jsme pedagogové a sledujeme projevy a změny u dětí. Učitelé zaznamenávají změny v dílčích oblastech, jako je třeba organizace práce v rámci jednoho úkolu, kdy jsou děti schopny setrvat u řešení a nemají potřebu měnit činnost. Dalším změnou je, že děti počkají, až učitel domluví, a pak se teprve ptají. Také ubylo otázek týkajících se pravidelně se opakujících skutečností (Kolikátého dnes je? Mám se podepsat? Půjdeme o velkou přestávku do tělocvičny?). Upravuje se i verbální vyjadřování, děti využívají správná pojmenovaní, mluví ve větách, odpovědi mají logickou strukturu. Jelikož se FIE netýká všech dětí ve třídě a změny jsou často drobné, je pro učitele těžké tyto střípky postřehnout a některé změny ve způsobu myšlení jsme zaznamenali jen v průběhu společných lekcí. Nejen pro školní praxi vidíme jako podstatné, že se u dětí objevila vlastní potřeba plánovat a postupovat systematicky, děti, jejichž postoj k práci byl spíše pasivní, se naučily pracovat samostatněji a nebylo již nutné je neustále vybízet k dalším jednotlivým krokům. Za nejdůležitější považujeme skutečnost, že se všem daří přenášet do světa a života mimo lekce FIE to, co se v programu naučily. 

"Já jsem na lyžích pořád padala, ale pak jsem si vzpomněla, že když chci spojit tečky, tak musím udělat čáru rovně a dávala jsem pak pozor, aby mi paty a zadek a ramena šly jako spojit rovnou čárou a už jsem pak nepadala."

"Mně, když dřív něco nešlo, tak jsem se akorát vztekala a teď vím, že mi vztekání není nic platný a když mi něco nejde, tak si to prohlídnu a najdu co bych mohla udělat."

"Já tady nezlobím, protože když jsem hodnější, tak jsem pak chytřejší."

"Máma říkala, že už se umím oblíknout a že nenosím trička obráceně - já se už totiž

vždycky podívám, kde je předek a nařídím si to."

"Když učitelka říká, co máme dělat, tak si to spočítám a pak vím, jestli už jsem udělal

všechno."

Společná intenzivní práce ve FIE nám i dětem přináší mnoho milých i vážných zážitků a obohacení. V bezpečí jsme se společně naučili, že se zeměkoule nepřestane točit, když uděláme chybu. A také umíme s chybou pracovat - napravit ji, když to jde. Děti zažívají, že úkol, který se zprvu zdá být náročný a nezvládnutelný, dokáží vyřešit, že mají své učení ve svých rukou. A tato zkušenost už jim navždy zůstane. Je to báječná škola života.