Island... Země lávy, lišejníku, koní a větru...

Dana Štěpinová ze ZŠ Raspenava se v březnu 2025 zúčastnila mezinárodní mobility Erasmus+ Structured Educational Visit to Schools & Training Seminars in Iceland od organizace English Matters. Přinášíme její zprávu o tom, jak funguje na Islandu školství.

Island... Země lávy, lišejníku, koní a větru... Asi takhle bych začala, pokud bych chtěla několika slovy charakterizovat tuto zemi. Je toho však mnohem více. Když jsem vystoupila na mezinárodním letišti v Keflavíku, dostavil se šok. Přistála jsem v hnědé pustině, nad níž právě zapadalo slunce. Místním autobusem jsem se nechala dovézt do hlavního města Reykjavíku a to mi trochu můj počáteční dojem opravilo. Je to více než stotisícové město, kde najdete zástupce většiny národů světa. 

 Můj program byl zaměřený na poznávání islandského školství. Strávila jsem tedy polovinu mého pobytového času v různých základních školách. Zdejší povinná školní docházka trvá 10 let. I tak si mladí (stejně jako ti čeští) stěžují, že se v 16 letech nedokáží rozhodnout, co se s nimi bude dít dál: Studium? Jakého typu? Jakého oboru? Učit se řemeslo? Co se mi však líbilo nejvíce, bylo, že škola nedává takový důraz na znalosti, nýbrž na praktické dovednosti a zkušenosti. V každé škole mají plně vybavené dílny všeho druhu (šicí, kuchyně, technické dílny, 3D tiskárny, apod.). 

Školy se starají o děti i po skončení vyučování ve formě kroužků. Tyto aktivity jsou však dobrovolné a návštěvnost je různá (stejně jako v Česku). Velice známá je skutečnost, že v islandských školách je doma well-being - všichni se tu cítí dobře. Je to i tím, že tady každý může zažít úspěch: Nepovedl se test z fyziky? Nevadí, máš výborný koláč. Nepovedlo se ti ušít medvídka? Nevadí, umíš bubnovat do rytmu. Cítí se tu dobře i děti čekatelů na azyl. A nemyslí se tu jen na děti, ale i na učitele, kteří mají dvě sborovny - pracovní, kde se připravují do hodin, a setkávací - kde jsou pohovky a kávovar a kde sdílí své zkušenosti, radosti i trápení. 

 Zajímavá (pro Čechy) je také návštěvnost školních obědů. Na Islandu mají většinu surovin místních, a tudíž čerstvých. Čech si řekne: "Co by na té zmrzlé lávě asi vypěstovali?" Ale opak je pravdou. Celý ostrov zásobují obrovské skleníky, v nichž najdeme jakoukoliv plodinu. Bramborami počínaje a banány konče. Maso a masné výrobky mají samozřejmě také islandské (a rozhodně se zde nejedí pouze ryby). Pro Čecha nezvyklé bylo, že ke každému jídlu ve školní jídelně či v kavárně nebo v restauraci je nabízena alternativa - bezlaktózové mléko, bezlepkové pečivo apod. A jak je to s tím stravováním? Děti jedí spokojeně. Někde si mohou vybrat z více jídel, někde si nandávají jídlo samy, aby se jídlo zbytečně nevyhazovalo. Součástí každého oběda je čerstvá zelenina nebo ovoce. 

 Po dopolední návštěvách škol jsme poznávali kulturu ostrova. Nejen že jsme pobyli v muzeích, také jsme navštívili několik zajímavých míst hlavního města, gejzíry či vodopády. A co bych doporučila na cestu na Island? Rozhodně oblečení odolné větru a také dešti. Pokud by cestovatel nic takového nevlastnil, v Reykjavíku se nachází půjčovna šikovných plášťů. Bez vhodného oblečení je ostrov velmi nevlídný. Nikdy nekončící vítr se občas mění na vichr či uragán (z pohledu Čecha). Islanďané jsou však zvyklí a já pochopila, proč mají pro vítr patnáct různých pojmenování.

Dana Štěpinová, ZŠ Raspenava