Triády: Způsob, jak sblížit školu, žáky i rodiče

Sezvat rodiče, říct jim běžné věci, které se téměř každý rok opakují - tak vypadají běžné třídní schůzky, jak je všichni známe. Pokud dítě nemá ve škole potíže, nemusí se s nimi učitelka během školního roku vůbec vidět. Vyhovuje to tak všem? 

Jak se to dá dělat jinak a co s sebou přináší změna?

Zeptali jsme se ve třech školách z Frýdlantska, kde už mají zkušenosti s pořádáním tripartitních schůzek, na kterých jsou přítomni rodič, dítě i třídní učitel či učitelka.

Na ZŠ Frýdlant zavedli novinku ve druhém pololetí loňského školního roku a používají pro ni název triády. "Díky triádám jsme se s rodiči, kteří přišli, sblížili. Bylo to hodně příjemné. Na běžné schůzky přicházejí jen někteří a na nic se neptají," vyzdvihuje přínos změny Zdeňka Kozlovská, která připravovala triády jako třídní učitelka 2. ročníku.

Její slova potvrzuje Pavlína Hrabáková ze ZŠ Dětřichov, která má již dvanáct let zkušeností s oběma formami setkávání rodičů a učitelů: "Běžné skupinové schůzky jsou pro nás spíše společenská událost, ale nelze na nich řešit podstatné záležitosti jednotlivých dětí."

V Jindřichovicích pod Smrkem se do individuálních schůzek pustila třídní třeťáčků Karolína Blažková: "V naší škole používáme slovní hodnocení, a přijde mi, že to spolu souvisí. Je to běžná součást vzdělávacího procesu zaměřená na dítě narozdíl od hromadných schůzek. S rodiči si toho můžeme říct daleko více o tom, co jejich dítě potřebuje," vysvětluje důvod, proč už má za sebou druhé kolo.

Každá škola k tomu přistoupila jinak - ve Frýdlantě jsou zavedeny ve všech třídách na prvním stupni, druhostupňoví učitelé se mohli rozhodnout, jestli se novinky chopí. Předcházela tomu důkladná příprava. Školení vedené lektory, kteří sami učí a mají zkušenosti, přineslo praktické informace, jak pracovat s google kalendářem a tipy, jak setkávání vést a jak reagovat v určitých situacích. K dispozici byli lektoři jako supervizoři zapojeným učitelům a učitelkám i po konání triád, kdy došlo na otázky z praxe zažité na vlastní kůži. Triády budou ve Frýdlantě probíhat v každém pololetí.

Celkově byla na triádách vyšší účast než na hromadných schůzkách a také děti se na setkání ve třech moc těšily. Dvacet minut na jedno popovídání se ukázalo být adekvátní, jen někdy bylo těžké je ukončovat, jak přiznává třídní učitelka druháčků a druhaček.

Příprava na triády nespočívá jen na učiteli či učitelce, ale i na dětech a rodičích. "Děti vyplňovaly sebehodnotící list, kde byla i kolonka pro rodiče. Každý z nás si ho připravil podle sebe, já jsem měla například tabulku pro jednotlivé předměty, kde děti hodnotily i svou míru samostatnosti, kromě zvládání učiva. Děti si vybraly jeden cíl, na kterém chtějí zapracovat a na další schůzce se k tomu vrátíme," doplňuje Kozlovská. Rodiče odpovídali na otázku, v čem je jejich dítě dobré, proč jsou na něj pyšní a jestli si myslí, že by mělo v něčem zabrat.

Samotný průběh triád byl ve 2. třídě s 26 dětmi až dojímavý a příjemný. Děti mluvily o tom, co mají ve škole nejraději, a když došlo na vzkaz od rodiče, zazněly povzbuzující a podporující věty.

Jak může sebehodnocení ve druhé třídě vypadat? Inspirace ze ZŠ Frýdlant.

Podpořit v tomto více rodiče má v plánu Karolína Blažková z Jindřichovic pod Smrkem. "Někteří nebyli připraveni a stalo se mi, že se na schůzce vůbec nerozmluvili. Nevěděli, za co dítě pochválit," vysvětluje asi jediný zádrhel, na který narazila. Významným plusem pro ni je, že znalost rodinného zázemí může pak zohlednit při rozhodování, v jaké míře a jakým způsobem řešit různé situace ve škole v zájmu dítěte, protože dokáže odhadnout reakci rodičů.

Časová příprava pro 11 dětí nebyla pro třídní v Jindřichovicích nijak zatěžující, slovní hodnocení za první čtvrtletí posloužilo jako podklad. 

Děti si vyplňovaly sebehodnotící arch, a to v rámci výuky zabralo  v Jindřichovicích hodinu až dvě.

Na prvním stupni učí také Pavlína Hrabáková z dětřichovské školy, u ní trvají schůzky ve třech 30 minut. Někdy je přítomna i asistenka. "S prvňáčky a druháčky ukazuji rodičům, jak můžou s dítětem pracovat, nacvičovat čtení a psaní, jak se používají různé pomůcky, jak pracovat s chybou. Bavíme se i o tom, že za chyby není třeba děti trestat. U těch starších jsou tripartity víc povídací, ale už od první třídy se děti učí říct, co se jim líbí, co nelíbí, s kým by chtěly sedět," popisuje. Jako výhodu vidí Pavlína Hrabáková také to, že děti jsou v bezpečném prostředí, a pokud je potřeba, lze do probíraných věcí zahrnout i nějaký zádrhel, problém či aktuální téma. Záměrem setkání je dojít k nějaké dohodě, k rozhodnutí, které je potřeba pro posun dítěte. "Rodiče bývají připraveni, a sami přijdou s nějakým tématem, které je zajímá, které doma řeší," dodává.

Důležitou roli rodičů zmiňuje i Lucie Skřivánková, třídní učitelka loňských deváťáků: "Časová investice do přípravy se vyplatila. Triády mi pomohly více poznat děti i jejich rodiče. Je zajímavé vidět, že dítě, které se chová ve škole dobře a dokáže mít hezké vztahy s učiteli, má i s rodičem respektující vztah. Dítě, které se ve škole projevuje problémově, se tak chová i k rodiči." V letošním školním roce přebrala sedmou třídu a už se na vzájemné poznávání těší.

"Zamyšlení se nad tím, kdy má být žák pochválen, mě vede k přemýšlení o jeho dobrých vlastnostech a chování. Možnost pochválit žáky, vyzdvihnout jeho silné stránky a dovednosti, může napomoci žákovi zvednout zdravé sebevědomí. Uvědomuji si při tom, jak je důležité projevit zájem individuálně," dodává Lucie Skřivánková s tím, že vnímavější rodiče i děti byli často dojati. Velkou roli v tom hrálo také to, že šlo vlastně i o jakési rozloučení, a třídní učitelka to pojala tak, že poděkovala každému za to, čím přispěl, co je na něm pozitivní. "Co vnímám a není mnohdy vysloveno, například poděkování za to, že ochotně zavírá okna, nebo zatahuje žaluzie a pomáhá s pomůckami. Jeden by se totiž divil, kolik dětí je neochotných pomoci s docela běžnými věcmi."

A jak prožívají schůzky sami rodiče? Zeptali jsme se Hany Roušarové, matky tří dětí, která s nejmladší dcerou absolvovala triády poprvé až na konci deváté třídy ve Frýdlantu.

"Nikdy jsem se nedozvěděla o tom, jak moje dítě funguje ve škole, protože nebyly problémy, nebylo potřeba o tom mluvit. Až teď byla schůzka jen o ní. Najednou jsem vedle sebe měla chytrou srovnanou holku, která ví, co chce, byla oceněna za sociální kompetence! To mě překvapilo, protože doma se tak neprojevuje. Viděla jsem úplně jiného člověka, bylo to pro mě přínosné."

Výsledky dotazníku, který rozeslala frýdlantská škola rodičům, jsou vesměs podobné. Zhruba třetina oslovených se podělila o svůj názor: "Dozvěděli jsme se, že ti, kteří nepřišli, nepřišli kvůli nemocnému dítěti, někdo to vyhodnotil jako nepříjemné, něčí dítě nechtělo. Naopak rádi přišli ti, kteří na hromadné schůzky nechodí. Se svými rodiči přišlo celkem 612 žáků z celkových 881," podává přesný přehled Zdeňka Kozlovská. Z dotazníku také vyplynulo, že z těch rodičů, kteří přišli, bylo 303 rodičů spokojených a 7 nespokojených.

Hlavní výhodou bylo to, že si rodiče mohli vybrat termín a čas, který se jim hodil nejvíce. "Pracuji jako vychovatelka a odpoledne bývám v práci, takhle jsem si to mohla naplánovat po noční," dodává Hana Roušarová.

Za MAP Frýdlantsko IV jsme moc rádi, že se triády v našem regionu uchytily a úspěšně se rozšiřují. Jsou nástrojem, který sbližuje rodiče se školou, a to rozhodně pomáhá rozvoji dětí a podporuje jejich motivaci ke vzdělávání," uzavírá Lucie Winklerová, vedoucí projektu.