Víme, jak fungují základní školy v Londýně
Devítičlenný tým vyrazil o jarních prázdninách z Frýdlantu na stáž do Londýnských základních škol. Zastoupeni byli učitelé a ředitelé ze škol, pracovnice sociálního odboru, MAS Frýdlantsko a rada města vyslala Lucii Dušánkovou. Chtěli jsme vidět, jak funguje inkluze v anglickém mnohonárodnostním prostředí.
Navštívili jsme tři běžné základní školy. V St.Peters London Docks Primary nás přivítala česká zástupkyně ředitele, paní Alena Damijo, s níž jsme mohli probrat výhody a úskalí britského vzdělávacího systému v češtině. První překvapení bylo, že děti sice ve škole nosily uniformy, ale nenosily přezůvky a celý den pobíhaly uvnitř ve venkovní obuvi. Ve škole pro přibližně 400 dětí se mísí přibližně 50 národností. Takže když přijde do školy nějaký nový žák, který nemluví anglicky, obvykle se najde někdo, kdo se s ním domluví v jeho mateřštině.
Velké množství dětí, pro které není angličtina mateřským jazykem, bylo ostatně typické pro všechny navštívené školy. Byli jsme ještě v Torriano Primary Schools a Netley Primary school. Při výuce bylo nápadné, že učitelé mnohem více používají neverbální komunikaci, mají propracované metody "tišení" skupiny a nemusí na ně křičet nebo zvyšovat hlas (tleskání, počítání, u malých dětí typické nápěvy).
Děti byly velmi disciplinované už od malého věku (do školy nastupují v 5 letech). Ve všech školách byli dohromady žáci z bohatých i velmi chudých rodin (na jedné straně školy bohaté nábřeží Temže, na druhé sociální domy a byty). Ze strany učitelů to bylo vnímané jako "výzva". Na dvou navštívených školách využívali zajímavou metodu k podpoře vyjadřovacích schopností dětí (Oracy), tzv. Voice21.
Vzhledem k velké kulturní i socioekonomické různosti (kterou jsme si dosud nedovedli vůbec představit), se školy cítí zodpovědné také za výchovu dětí (nejen za obsah vzdělávání). Cíleně rozvíjí nejen toleranci, respekt nebo empatii, ale také odolnost vůči extrémismu. Nejsou to jen sladké řečičky a krásné nástěnky, ale spíše pragmatický přístup k problému. Škola je často jediným místem, kde se děti z různých kultur a komunit potkávají. Pokud vznikají konflikty, je to problém, který může mít negativní vliv na celou komunitu. Optika učitelů byla jasná: nikdo si nestěžoval na "špatné" rodiče a nevhodné rodinné zázemí, všichni brali výchovu k "britským hodnotám" jako nezpochybnitelnou jako nutnost. (Školy také k tematickému i hodnotovému zaměření výuky často využívaly tzv. 17 Global Goals for sustainable development)
Školy proto nabízí často i večerní akce pro rodiče, ať už je to cvičení, společné vaření nebo rozvoj ICT dovedností. Rodiče často také jako dobrovolníci doprovází děti na výlety a akce, případně chodí do školy vypomáhat. Cílem je zachytit a integrovat všechny a dávat pozor, zda někde nehrozí problém. V takovém případě škola může kontaktovat sociální odbor či neziskové agentury, které začnou komunikovat přímo s rodinou.
Byla jsem překvapená, že hmotné zázemí a vybavení pomůckami není nijak zásadně odlišné od našich škol - úroveň se mi zdála srovnatelná, v některých našich školách i lepší. Také počet žáků ve třídě je poměrně vysoký (běžně 30 žáků) a podmínky přidělení asistenta pro děti se specifickými potřebami znamenají pro školu také větší administrativní zatížení a vše dost dlouho trvá. Výhodou je, že odborníci chodí vyšetřovat děti přímo do škol a sledují je při výuce, na rozdíl od našich poraden.
Učitelé musí (dle paní Damijo) s dětmi ve třídě standardně pracovat dle různých úrovní schopností (minimum jsou 3 úrovně ve třídě) a s ohledem na to pro ně chystat aktivity či testy. Zároveň jsou učitelé pod docela velkým tlakem, protože škola je zodpovědná za to, zda děti testy zvládnou nebo ne. Je běžné, že učitel je ve škole od 8 do 18 hodin.
Celkově měli učitelé i vedení škol měli dobrou představu o tom, co chtějí děti naučit a jak to chtějí udělat. Měli důvěru ve svou inspekci (Ofsted) i v podporu města. Bylo vidět, že systém vzdělávání je stabilnější a učitelé nejsou věčně nervózní, jaké nové změny či reformy je čekají.
A co záviděli nám? Bylo pro ně překvapivé nejen, že se přezouváme, ale také třeba že můžeme vybírat z různých učebnic (v Anglii moc učebnice nepoužívají) nebo že existuje specializace pedagog-vychovatel a systém domů dětí a mládeže, školních klubů a družin.
Osobně bych hrozně přála všem učitelům ale i rodičům, aby měli možnost podívat se do nějaké školy v zahraničí. Nejde jen o inspiraci dobrými příklady, ale také o ujištění, že ledacos zvládáme u nás v Čechách dobře a na vysoké úrovni.
Stáž proběhla v projektu Žijeme tu spolu, CZ.02.3.61/0.0/0.0/16_021/0004572, který financuje Město Frýdlant a Evropská Unie.
Lucie Winklerová